Služby

Psychologické vyšetření probíhá kombinací rozhovoru a specifických psychodiagnostických metod. Ty jsou voleny tak, aby bylo možno blíže popsat zkoumanou oblast psychiky a porozumět jí. Možné cíle vyšetření:

• zhodnocení vývojové úrovně dítěte
• profil kognitivních funkcí, intelektové schopnosti, demence
• porucha pozornosti (ADD / ADHD)
• emoční poruchy, psychosomatické problémy
• popis osobnosti
• vyšetření práceschopnosti (pro účely OSSZ)
• zhodnocení školní zralosti

Psychoterapie je prostor, v němž může člověk či rodina porozumět sobě a dát svému životnímu příběhu jiný směr, směřovat ke změně aktuálních obtíží. Nejde o "rozdávání rad", ale spíše o vedení k tomu, aby si mohl klient pomoci sám. Probíhá buďto formou individuální, nebo párovou či rodinnou. O podobě služby rozhoduje charakter obtíží, potřeby klienta a rovněž motivace ostatních členů rodiny k zapojení. V terapii využívám jak rozhovor, tak také neverbální a expresivní techniky (arteterapie, focusing, terapie hrou). Časté problémy, se kterými pracuji:

• poruchy chování, poruchy pozornosti, emoční poruchy, psychosomatické problémy
• vztahové problémy, poruchy příjmu potravy, sebepoškozování, hledání identity, osamostatnění od rodiny
• deprese, úzkosti, panické ataky, nespavost, vztahové obtíže, závislosti, úmrtí v rodině, prázdné hnízdo
• smíření se s proběhlým životem, hledání smyslu toho, co bylo a je

Focusing – metoda tělesně zakotveného prožívání. Jedná se o relativně rychle osvojitelný způsob, jak naslouchat vlastnímu tělu, rozumět jeho signálům a přizvat ho jako partnera k rozhodování. Spolupráci s terapeutem lze pojmout i jako nácvik této techniky k porozumění sobě a zkvalitnění života.

Arteterapie – využití procesu tvorby v psychoterapii. Arteterapie není o snaze udělat umělecké dílo, ale o projevení čehokoli z nás výtvarnou cestou. Pomáhá k projevení, sebepoznání, vynoření toho důležitého, co zatím čekalo pod povrchem. Papír, pastel, barvy, hlína…

Práce se sny – Sen pojímám jako prostor, kde se může člověk setkat s jednotlivými částmi sebe sama, ať už s těmi, o kterých ví, nebo s těmi, které zatím zůstaly skryty. Práce se sny je poměrně rychlá cesta, jak se podívat na aktuální situaci nebo dlouhodobé strašáky ve skříni. Lze pracovat jak se sny, které se stále opakují, tak i se sny jednorázovými.

Imaginace – imaginace je prostorem živých obrazů pramenících z našeho nitra. Imaginovat může každý a posílení této schopnosti působí léčivě často již samo o sobě. Vnitřní obrazy mohou být bezpečným přístavem, do kterého se lze vždy navracet pro načerpání sil, nebo také krajinou, v níž člověk objevuje sám sebe.

Terapie hrou – Pro mnohé dospělé je přirozené o problémech a jejich řešení mluvit. A téměř pro všechny děti je velkou radostí si hrát. Hru využívám jako stěžejní způsob práce s dětmi, ať už se jedná o pískoviště, kameny, figurky, obrázkové karty, zkoušení různých (často i fantazijních) rolí. Hrou lze ošetřit proběhlá traumata nebo se učit novému chování. Tento způsob práce je pro děti neohrožující, příjemný a vítají ho i mnozí dospělí.

Autogenní trénink – snad nejznámější a nejefektivnější metoda relaxace. Je založena na postupném uvolňování těla a tím také mysli. Uvolnění se děje prostřednictvím navozených pocitů tíhy, tepla, volného dechu a dalších příjemných tělesných stavů. Její síla spočívá v pravidelnosti nácviku. Po třech čtyřech nácvicích se může stát oblíbeným způsobem odpočinku. Je možno vyzkoušet zde.

Služba vhodná ke kompenzaci aktuálně probíhajícího krizového stavu. Může se jednat o reakci na velkou životní změnu či ztrátu, sebevražedné úvahy, stavy dezorientace či depersonalizace. Krize je jakýkoliv stav, kdy člověk neví, kudy kam a není schopen si sám pomoci. Byť to tak často nevypadá, krize v sobě má příležitost ke změně. Současný stav již není dále udržitelný, a proto je třeba hledat nové obzory, nebo nechat probudit něco, co ve Vás bylo zatím skryto. Psycholog zde plní roli někoho, kdo vstupuje mezi klienta a krizi, pomáhá mu vidět a jednat.

Tým okolo dítěte (z anglického "Team Around The Child" - zkráceně TAC) je metoda spolupráce, která spojuje všechny odborníky pracující s dítětem nebo rodinou. Z odborníků, kteří se setkávají jen s dítětem nebo jeho rodiči, se stává propojená síť, v níž je prostor pro diskusi, nové nápady, sjednocení léčby či vedení případu, vzájemné porozumění a podporu. Rodiče jsou nedílnou součástí týmu. Vhodný je TAC tam, kde stav dítěte vyžaduje zapojení více služeb, ať už zdravotních, sociálních nebo pedagogických. Tým se potkává v jednom čase v řízené diskusi nad případem. Jeho výsledkem je rozložení úkolů pro všechny zúčastněné dle domluvených cílů a posílení kompetencí a zodpovědnosti rodičů. Na týmu se tak mohou setkat rodiče, lékaři, sociální pracovníci, speciální pedagogové, pedagogové, psychologové, logopedi. V Anglii je tento způsob spolupráce běžný. Výhody má jak pro dítě a rodiče, tak také pro odborníky, kteří se tímto chrání proti vyhoření, rozšiřují si obzory mezioborovou diskusí a mohou se díky dohodnutému rozložení kompetencí zaměřovat pouze na dílčí oblast změny odpovídající jejich odbornosti.

S realizací těchto týmů mám velmi dobrou zkušenost. Vždy přinesou nový pohled na to, co se vlastně děje, a nové postupy co všechno se ještě dá dělat. Mezi odborníky a rodinou se posiluje atmosféra tvořivosti, spolupráce a důvěry. Do účasti se postupně zapojují pediatři, neurologové, psychiatři, logopedi, sociální pracovníci, psychologové, pedagogové.

Propagátorem tohoto způsobu spolupráce je Peter Limbrick (GB). Jedná se osvědčený a efektivní nástroj multidisciplinární spolupráce.