Často kladené otázky

Co je třeba k objednání do ambulance?

Zavolat telefonicky nebo napsat email s uvedeným telefonním číslem klienta. Je-li služba indikována lékařem, je třeba vzít s sebou žádanku lékaře. Obvykle začíná spolupráce rozhovorem o potřebách klienta a  jeho aktuálním stavu s následně zvolenou adekvátní službou. Klienti mladší 18 let mohou využít péče s vědomím a souhlasem zákonného zástupce.

Jak dlouho péče trvá?

Předem lze stanovit délku péče jen velmi orientačně. V případě zahájené psychoterapie se po stanoveném počtu sezení vracíme k cílům určeným na začátku, ohlížíme se za tím, co proběhlo a co je dle klienta i  psychologa žádoucí dále. Obecně lze říci, že délka péče je dána potřebami klienta a možnostmi psychologa.

Může mi využití psychologické péče uškodit v kontaktu s jinými institucemi, úřady…?

Jakýkoliv kontakt s psychologem je čistě důvěrný a podléhá mlčenlivosti. V případě lékařské indikace jsou závěry vyšetření sděleny jak klientovi, tak odesílajícímu lékaři. Možné porušení mlčenlivosti se týká např. trestné činnosti, tu mají psychologové stejně jako každý další občan. Občas se objevují obavy klientů, že budou "za blázny" pokud péče využijí. Tuto nálepku "bláznů" vnímám jako mylný předsudek škarohlídů. Všichni lidé, kteří se rozhodnou k práci na sobě, si zaslouží spíše obdiv než nálepky.

Jaký je rozdíl mezi klinickým psychologem a psychiatrem?

Psychologové studují na filozofické fakultě, jejich klinická příprava obnáší znalost a praxi s klienty s psychickými problémy a duševním onemocněním. Psychiatři studují na lékařské fakultě s následnou atestační přípravou obnášející medicínské dovednosti. Výsadou psychiatrů je zkušenost a indikace léků (=psychofarmakoterapie). Nezastupitelnou praxí klinických psychologů je klinicko-psychologická diagnostika. Psychické obtíže lze řešit jak s psychologem, tak s psychiatrem. Jejich pole působnosti se v některých oblastech překrývají (edukace), v jiných doplňují. Vhodné je zeptat se, zda-li tito odborníci doporučují rovněž využití služeb kolegy.

Dle současných výzkumů je při léčbě duševních obtíží nejefektivnější kombinace psychofarmakoterapie s psychoterapií. Toto poznání však nelze paušalizovat a je nutno využívat služby dle individuálního stavu a problému každého klienta.

A co psychoterapeut?

Psychoterapii plnohodnotně poskytuje dle podmínek stanovených ve zdravotnictví klinický psycholog nebo psychiatr s atestací ze systematické psychoterapie. Její nedílnou součástí je dlouhodobý psychoterapeutický výcvik. Pouze tito odborníci mohou poskytovat psychoterapii hrazenou zdravotní pojišťovnou. S kvalitní psychoterapií se setkáte často rovněž mimo zdravotnictví, ta však zatím není řádně legislativně uchopena – toto téma je aktuálně stále diskutováno. Příkladem je léčba v terapeutických komunitách, stacionáře pro osoby s duševním onemocněním a další služby pod hlavičkou sociální péče.

Rozdíl mezi psychoterapií a koučinkem?

Psychoterapie je léčba a snaží se člověka zbavit něčeho nepříjemného. Často pracuje s naší minulostí, i když to není pravidlem. Průsečíky obou služeb tvoří přítomnost a sebepoznání. Kouč se pak dále snaží rozvíjet osobní a profesní dovednosti a zaměřuje se spíše na budoucnost. A to je důvod, proč je posílení tvořivého myšlení nebo vůdčích dovedností zakázkou na kouče, a zbavení se úzkostných stavů, depresí či závislostí zakázkou pro psychoterapeuta.

MEDIACE

Ačkoliv se to na první pohled nezdá, většinu sporů je možné vyřešit mimosoudně. Moderním nástrojem, jak toho dosáhnout, je mediace. Jedná se o způsob pokojného řešení sporů a konfliktů, jehož cílem je dohoda.

Základem mediace je, že mezi znesvářené strany vstoupí třetí, nezávislá osoba, tzv. mediátor, která se jim stává prostředníkem ke smírnému, kompromisnímu řešení sporných otázek.

Mediátor je odborník na komunikaci a řešení konfliktu, který je vyškolen v tom, aby vedl strany k dohodě. Mediátor je nestranný a spor nerozhoduje. Mediace je neveřejná, probíhá v neformálním prostředí a mediátor je vázán mlčenlivostí.

Různé zdroje uvádí, že za určitých okolností může činit úspěšnost mediace až 80 %. Výhodou mediace je skutečnost, že obě strany mají výsledek ve svých rukou – musí se na něm dohodnout. Takto dosažený kompromis je většinou oboustranně prospěšnější, než rozsudek, který spor rozhodne z pozice mocenské autority. Dosažení dohody je výhodné v tom, že neexistuje prohraná strana, která přemýšlí jak rozsudek v její neprospěch zvrátit a vytvářet překážky pro další spolupráci či výkon rozhodnutí. Mediace je vhodná především pro řešení konfliktních situací, kde nefungující komunikace a emoce brzdí dosažení dohody.

sepsal Mgr. Tomáš Pustówka (advokát, mediátor)